Report z prezentace 20. 2. 2013

EVROPSKÁ DOBROVOLNÁ SLUŽBA Z PRVNÍ RUKY. REPORT Z PREZENTACE 20. 2. 2013 V DOBROVOLNICKÉM CENTRU 67

Bohdana Kalinová

Znáte takové to „Work will be orientated at the abilities and the interests of the volunteer”? O tom, že si některé hostující organizace můžou tohle heslo vykládat po svém, ale i o spoustě jiných věcí bylo středeční setkání nás, tedy těch, co se na EVS chystáme nebo to zvažujeme, a 4 dobrovolnic, které se čerstvě ze svých pobytů vrátily.

První povídání měla Eva, která se starala o volnočasové aktivity mládeže v Plymouth (Velká Británie). Kromě svých zkušeností se s námi podělila i o zážitky z výletů. Užitečným bodem výkladu bylo téma kulturního šoku. I když vás různá školení na něj připraví, stejně si ho zažijete – zněla by parafráze jejích slov.

Po Evě nastoupila Dorka, která si do Brna vlastně jen „odskočila” – a ne z daleka. Její služba v polském Těšíně stále trvá a nejspíš se její pobyt ještě protáhne: „Zůstávám tam, to vám řeknu hned na začátku.” Výklad to byl kratší, ale příjemně pozitivní. Dorka je rozhodně z pobytu nadšená, což i nás všechny naladilo ke kladným očekáváním.

Tuhle náladu jsme si ale neužili dostatečně dlouho, protože následovaly dva příklady organizačně nezdařených pobytů. Klára přijela do organizace v Lučenci, která se již pár let nezabývala deklarovanou činností. I tak se ale s problémem vypořádala a svou energii vložila do té z činností, která fungovala -– pomoci znevýhodněným dětem při integraci do školní třídy. Jako důkaz nám dokonce přinesla ukázat valentýnku -– malovaný dopis, které jí děti i po několika měsících od odjezdu poslaly jako dík. V graficky dobře podložené prezentaci nám zdůraznila důležité věci -– nebát se při jakýchkoli problémech kontaktovat vysílající organizaci i to, jak se situace, kterým čelila, dají řešit.

Rovněž Petra byla u hostující organizace na Slovensku -– jejím cílem bylo starat se o děti v lesní školce. U Petry ale nastaly problémy s ubytováním i komunikací s koordinátorkou. Další dobrý tip – pokud se nám něco nelíbí, říct to – díky němu získala nové místo, kde mohla bydlet, tentokrát poměrně nadstandardní. Ač ještě stále naštvaná na koordinátorku, která byla příliš vytížená na to, aby věci dotahovala do konce, uzavřela svoji prezentaci tím, že se jí pobyt vlastně strašně líbil a celé dobrovolnictví ji nadchlo natolik, že by se ještě ráda někdy nějakého účastnila.

V závěru zbyl čas na naše otázky a nelehký úkol dojíst všechny sušenky a ovoce, které bylo pro nás zvědavce připraveno. V hlavě mně utkvělo Petřino přirovnání ke kolečku a ovečce (o dobrovolníka by se měla organizace starat jako o ovečku a ne si z něj dělat kolečko do mechanizmu, které bude nahrazeno tím příštím voluntýrem) a došlo mně, jak je strašně dobře, že se neprezentují jen ty vydařené projekty, kterých jistě bude většina, ale i ty, co někde skřípaly. Protože takhle se aspoň můžeme zocelit a připravit i na to, co možná nenastane. A hlavně vědět, co si pak počít. Díky holky.